Rok 2009
<-zpět na úvod


--- Historie rodiny --- Rok 2006 --- Rok 2007 --- Rok 2008 --- Bod zlomu --- Rok 2009 --- Pomsta --- Rok 2010 ---
Časy se mění

Šikmá plocha... pomalu už se narovnává, protože je už celá přeplněná! Kvantita převyšuje kvalitu. Rád bych si uchoval nějaký styl, ale v dnešní době řezání kotníků? Tfuj... První zakázka nestála snad ani za řeč, druhá byla též ostuda. V dnešní době, kdy každý zná každého už není potřeba hledat místní informátory, ale rovnou zavolat příteli dotyčného chudáka a nechat se k němu dovést. Samozřejmě, že ztráty jsou takto dvojnásobné; poněvadž svědek, ač slizký sebevíc, je pořád svědek; ale Vltava to vždy spláchne. Neměl bych to protahovat a hořekovat nad svým osudem příliš dlouho, aby si někdy, jestli se toto dostane na veřejnost, někdo nemyslel, že jsem měkota. Prostě a jednoduše si na mne počkali. Naštěstí se v mém případě nejednalo o mého přítele, protože takovýchto se straním, ale opět v tom měl prsty Michael Corleone. Možná, že o tom sám ani neví, ale opravdu je tomu tak.
Prostě a jednoduše mne zase dostali a já budu mít zas další rok klidu. Rád bych se podíval domů.

Dimitrii Solovyov, in memoriam

<- zpět

Baťovy děti

„Co provedl? Vždyť mu ještě nebylo ani pětadvacet.“
„Ano, je mu totiž dvacet,“ sdělil mi Otec. „A jedenadvacáté narozeniny doufám už ani neoslaví.“

V pondělí 23.3. skonal mojí rukou další student matematiky a fyziky z města Zlín, který nebyl ani natolik ostražitý, aby neotvíral dveře bez představení. Reakce měl sice rychlé, ale takovou chybu opakovat dvakrát? Nu, tímto se zrovna chlubit nemohu, ale zprávu bych podat měl.
Takovéto budovy znám, člověk přijde, chvíli se toulá po chodbě a pak jen zaklepe na správné dveře. Nevím, co to se mnou bylo, možná mne znervóznily oči uklízeče, který si teď zrovna hnije někde v usazovacích nádržích, možná jsem se jen špatně vyspal. Jak jsem zaklepal na ty správné dveře na zbraň jsem vůbec nepomyslel. Možná jsem měl v hlavě myšlenky na večer. Kdoví... Prosté a jednoduché - nestačil jsem tasit a mladík zmizel z očí.
Po hodince odpočinku, po zklidnění pomocí zvláštního rituálu v podobě horkého nápoje z automatu, na vědecké půdě nedalekého ústavu, jsem se vydal zpět, dokončit co jsem začal. Přišel jsem, zaklepal jsem. Povědomé? Zbraň jsem ovšem již pevně svíral a jakmile se pootevřely dveře, stačilo pár výstřelů za ně. Sice to bylo riskantní, ale když jsem pak dveře otevřel dokořán, zjistil jsem, že nejsem sám, kdo tady nosí Colt. Tento jsem opláchl od krve a přidal do sbírky.

Dimitrii Solovyov

<- zpět

Virus

Dnes se nějak necítím ve své kůži. Jsem sice zdravý a mám dobrou kondici, ale v tomhle období občas mívám depresivní náladu. Jednou svítí Slunce, člověk si vyběhne do lesa jen tak bez rukavic. Další den už je zas jen jeden stupeň, fouká a Slunce si na týden vzalo dovolenou. K tomu všemu se zase přidá Otec s tím, že by potřeboval s někým pomoc. Beru si od něho disk, projíždím informace a hned je mi jasné, že tohle mne příliš nezdrží. Jenže ouha. To hnusný počasí si vybírá svou daň i na jiných. Konkrétně jsem neměl jinou možnost, než si celých pět dní počkat.
Využil jsem tedy vymožeností dnešní doby a kontaktoval toho bacilonosiče na dálku. Vydával jsem se za blondýnku se správnými mírami a kluk mi šel hezky na ruku. Nakonec jsme se domluvili na sobotu. Poslední sluneční paprsky mě oslňovaly, když jsem opouštěl náš dům. Chystal jsem si s sebou vzít jednu známost, která by mi pomohla udělat nenápadného a pak bychom si mohli příjemně odpočinout nedaleko místa činu a probrat zas nějaké světské věci. Všechno hezky klapalo. Obejít místo srazu, dostat se k cíli zezadu a vrazit mu injekci s toxiny zezadu do krku nebyl problém. Ještě než se svalil na zem, stačil jsem mu z kapsy vytáhnout pouzdro s doklady a prací na další dny.

Večer byl opravdu příjemný.

Dimitrii Solovyov

<- zpět


--- Historie rodiny --- Rok 2006 --- Rok 2007 --- Rok 2008 --- Bod zlomu --- Rok 2009 --- Pomsta --- Rok 2010 ---


Dimitrii.wz.cz: Veškeré texty a grafika na těchto stránkách podléhají autorským právům a jejich šíření je zakázáno.